Úvodní strana ...         
  Prokletije ...                
  Jadran ...                    
  Durmitor ...                 
  Fotogalerie ...             

Jako většinu správných výprav, čundrů, či nebojme se jej nazvat expedicemi, i toto naše putování se počalo kde jinde než v hospodě. Poněvadž se vzrůstajícím počtem členů takové výpravy přímo úměrně vzrůstá také množství zájmů, názorů a s tím souvisejících názorových frakcí jednotlivých účastníků, nezbývá nic jiného, než vše dopředu pečlivě, s půllitrem lahodného, vychlazeného pěnivého moku, naplánovat.

Takovým velkým expertem na problematiku plánování je můj bratr Martin (také Alf, či Malý Piňda). Ti co ho znají, si určitě rádi vzpomenou na bráškovy smělé expedice do nejrůznějších míst světa, počínaje Mexikem, Peru, Čínou, přes Indii, Pákistán a u Gruzie nebo Venezuely konče. Bohužel vždy zůstalo jen u slibů a prázdných slov…!?! I přesto jsme se jednoho večera nesešli v hospodě, ale kupodivu v úctyhodném počtu pěti členů na třineckém vlakovém nádraží, s cílem vyrazit směrem na Balkán.

A kdo to vlastně vůbec všechno spískal? Obdobně jako u nejslavnějšího románu Karla Poláčka, i nás bylo pět: duo Igor „Datlík“ Ščigel, Zdeněk „Zdenda“ Ščigel. Milan „Miloš“ Worek, Martin „Alf“ Maryniok, no a konečně také já Tomáš „Mladý Alf“ Maryniok.

Pro dosud studující a tudíž finančními zdroji neoplývající část výpravy bylo samozřejmě prioritou, aby doprava byla co nejlevnější. Proto jsme nevyužili služeb mnohých leteckých společností, ale vydali se do Černé Hory hezky vlakem. Finančně nejlépe vyhovující kapse mladého študáka je možnost využít mezinárodní slevy City Star s kombinací EuroDomina. Doprava na trase Třinec, Čadca, Žilina, Blava, Budapešť, Subotica, Novi Sad, Bělehrad, Užice, Prijepolje, Bjelo Polje, Podgorica a Bar by neměla přesáhnout 1700 Kč (CityStar na YU hranice 756 Kč + EuroDomino na 4 dny 960 Kč).

1. den - Čadca, vlakové nádraží

V brzkých ranních hodinách netrpělivě vyčkáváme mezinárodní rychlík spojující města Warszawa a Budapešť. Dlouhou chvíli si zpříjemňujeme návštěvou místní nádražní restaurace, poté se přesouváme do haly, kde se nám pro změnu o kulturní život starají dva cikáni v podnapilém stavu. Ti se zřejmě rozhodli trochu oživit rozespalé spolucestující, a tak vytáčejí v doprovodu zvučných tónů akordeonu jeden song za druhým … Vysvobození přichází až s příjezdem dlouho očekávaného rychlíku, kde okamžitě zabíráme dva prázdné kupé a ničím nerušený spánek nás doprovází až na slovensko – maďarské hranice. Naposledy jsme zamávali rodné zemi a ocitli se v „kukuřičné republice“ Magyar Köztársasaág – totálně nudnej kraj, snad zemědělců ráj …

Naštěstí nečekáme dlouho a po zhruba dvou hodinách od překročení hranic v Rajce se za okny vlaku začínají objevovat první předměstí maďarské metropole Budapešti. Expres Warszawa – Budapest nás „vyplivnul“ na jednom z několika budapešťských nádraží Budapest Keleti. Velice mě překvapuje zdejší neskutečně čilý ruch, a protože další spoj do Bělehradu vyjíždí až za tři hodiny, uchylujeme se do nejbližšího parku protáhnout kosti, zpracovat řízky, obhlédnout maďarské kočky …

Budapešť

Tři hodiny v Pešti utečou jako voda a my opět zabíráme volná kupé v rychlíku směřujícím do hlavního města Srbska a Černé Hory – Bělehradu. Nekonečně dlouhá, rozpálená a trochu fádní Uherská nížina se táhne od horizontu k horizontu a ani po přejezdu maďarsko – srbských hranic u města Subotica se ráz krajiny příliš nemění. Náš „balkánský expres“ si to spokojeně uhání směrem na jih a my v dáli za sebou necháváme města Subotica, Bačka Topola, Novi Sad a navečer přijíždíme na hlavní bělehradské nádraží.

Poslední české devizy v podobě dozlatova usmažených řízků mizí v naších útrobách a my zanedlouho pokračujeme dále ve své pouti k hranicím Černé Hory. Společnost v kupéčku nám dělají dvě sympatické maminy, které s dcerkou jedné z nich cestují na prázdniny k moři. Netrvá dlouho a přesvědčujeme se o dobrotě slovanské duše – maminky nás přijaly takřka za své syny a mnohokrát nás „zásobují“ koláčem, buchtami, kávou … Bohužel okolo třetí hodiny ranní se blíží město Bjelo Polje, kde se naše cesty rozdělují …

Úvodní strana    Prokletije    Jadran    Durmitor    Fotogalerie

design - Zdeněk Ščigel (zdeno1@seznam.cz)